ML.DOROST NA HANÁ CUPU TENTOKRÁT NA BEDNU NEDOSÁHL

Prach na poháru z turnaje v Brně se ještě nestačil ani pořádně usadit a náš handballový tým vyrazil na další přípravný turnaj, posbírat cenné zkušenosti do nadcházející sezóny.

Destinací kvalitních házenkářských soubojů se pro tuto neděli stala Hanácká metropole Kostelec na Hané. Nedělní odjezd byl ve stejně příšerném čase jako minulý týden do Brna, takže již v sedm hodin postával na seřadišti Cigánov hlouček zívajících postav, budících dojem, že se právě vrací z noční erzety Barum rallye, která se ve Zlíně právě jela. Za tichého brblání a nesmělých návrhů, že by bylo lepší účastnit se pouze turnajů odpoledních či nočních, jsme vyrazili směr Haná plni očekávání soubojů s opravdu kvalitními soupeři. Při dopravě nám tentokráte pomohli již zkušení matadoři, brilantní navigátor Radek Nováček, ozdoby našich výletů Jana Bazelová a Jolana Vlková, a poté co nám trenéři starších žáků uvolnili z Holiday cupu Domina Meďose, i přepravní stálice David Medek. Zlínští borci, opět doplněni o posily z Napajedel a Uherského Hradiště a brankářskou posilu ze staršího dorostu Radima Vaškoviče, vyběhli na palubovku hned do úvodního utkání turnaje proti domácímu týmu TJ Sokol Centrum Haná.

Od úvodního hvizdu uběhlo bohužel až příliš mnoho času, než si naši borci uvědomili, že už se opravdu začalo hrát a než začali plnit trenérovy pokyny. Rychle jsme proto prohrávali až rozdílem 6 branek, a když jsme ještě trestuhodně zahazovali šance, vypadalo to po prvním poločase s našimi nadějemi na slušný výsledek opravdu bledě. Ve druhé půli se však začínal obraz hry zcela zásadně měnit a klukům se postupně podařilo srovnat se soupeřem krok i skóre. V bráně se vzepjal k úžasnému výkonu Peťa Vlk, kterému ještě udílel drahocenné rady v poločase střídající Radim, což vše dohromady nakonec zafungovalo tak, že jsme měli 25 vteřin před koncem za vyrovnaného stavu 18:18 míč v držení a šanci na poslední, rozhodující úder. Bohužel z nás právě v tomto momentu nějak vyprchala touha po vítězství, která nás celou druhou půli zdobila a zápas tak nakonec skončil dělbou bodů v poměru 18:18. Jednozápasové volno využili všichni k regeneraci a doplnění tekutin a pak už opět na palubovku, na které se našim postavili testosteronem překypující dravci týmu Tatran Stupava.

Přestože výšková, hmotnostní i herní převaha našeho soupeře byla zjevná, na našich borcích bylo zase pro změnu vidět, že se jen tak někoho neleknou, a že se už pomalu, ale jistě učí neskládat zbraně předem, že mají chuť a touhu porvat se o výsledek s jakýmkoliv soupeřem, za jakéhokoliv stavu, a že kvalita naší hry roste s kvalitou našich soupeřů. I přes opět poctivý a bojovný výkon jak hráčů v poli, tak Radima i Petra v bráně jsme se před kvalitou našeho soupeře museli tentokráte sklonit a podlehli jsme pozdějšímu vítězi celého turnaje v poměru 13:17. Dvou zápasové volno využila většina borců k poobědvání v přilehlém, velmi útulném penzionu Sport a doplnění energie, neboť v následujícím utkání měli projít vskutku spektakulárním infernem vtěleným do hrůzy nahánějících házenkářů HCB Karviná, jejichž někteří hráči vypadali spíš jako rodiče některých našich méně urostlých hráčů. V této atmosféře pak bylo velmi příjemné sledovat, že se opět naplňují slova napsané o utkání s týmem Tatran Stupava. Naši borci se svého soupeře rozhodně nezalekli, opět ze sebe dali vše, dřeli a bojovali, opět se dařilo brankářům i střelcům což bylo přetaveno v naše počáteční vedení 4:1. Přestože kluci pokračovali i nadále ve skvělém a bojovném výkonu a trápili soupeřovi hráče velmi chytře takticky zvoleným a kvalitně realizovaným napadáním soupeřovi rozehrávky, ve stylu „prasečí 1-5 alá oso,“ fyzická převaha a herní vyzrálost našeho soupeře nakonec přeci jen převážila onen pomyslný jazýček na misce vah na stranu hráčů Karviné, kteří zvítězili v poměru 22:18. Před posledním utkáním s borci týmu Jiskra Havlíčkův Brod, jsme si všichni přáli, abychom naše turnajové tažení zakončili vítězně a mohli tak k dosavadním velmi kvalitním výkonům přidat i ten slastný pocit vítězství. Kluci začali i toto utkání velmi zodpovědně z obrany, plnili trenérovy pokyny, opět nás drželi brankáři a dařilo se střelcům, což se projevilo v poločasovém skóre 13:3 pro náš tým. Ve druhém poločase pak vlivem narůstajícího skóre v náš prospěch polevila malinko koncentrace, takže mohl i soupeř zvednout několikrát ruce nad hlavu a zakřičet si gól, ale zasloužené vítězství v poměru 25:7 už jsme si vzít nenechali. Poslední zápas a skóre horší o pouhé dva góly pak sice rozhodl o tom, že jsme obsadili až nepopulární čtvrté místo, ale dojem z herního projevu celého týmu byl velmi uspokojivý.

Jsou ještě určitě věci, které bude potřeba zlepšit, ale dovolím si doufat, že nás v tomto ročníku čekají už jen samá pozitiva a sociální jistoty. 
Přestože se budu závěrem opakovat, musím i nyní velmi rád napsat, že kluci i na tomto turnaji nechali na hřišti to nejlepší, co v sobě našli, a za to jim opět patří velký dík. Díky rovněž funkcionářům spřátelených týmů, kteří uvolnili své hráče na hostování na tento turnaj, trenérům starších žáků, kteří nám z bojů Zlínského Holiday cupu uvolnili Domina Meďose, a opět samozřejmě též „dopravcům“ Janě Bazelové, Jolaně Vlkové, Davidu Medkovi, Radkovi Nováčkovi, panu Jirákovi a Kubišovi, jejichž hlasivky navíc hnaly naše borce opakovaně do dalšího a dalšího nelítostného souboje vstříc tvrdým úderů, soupeřových obránců. 

Sestava: V bráně: Petr „Vlčák“ Vlk a Radim Vaškovič, v poli: Vlasťa Fabík, David „Novas“ Nováček, Jonáš „Jonas“ Kozumplík, Dominik „Domino“ Medek, Miroslav „Hlušťa“ Hluštík, Dominik „Perňa“ Daněk, Jan „Zelí“ Zelina, Dan „Čáma“ Čamek, Ivan Jirák, Dan „Čiki“ Čikota a David Kubiš.