Pracovní den v nouzovém stavu z pohledu házenkáře-záchranáře
Exkluzivně Vám poskytujeme náhled do práce zdravotníka v současné krizové situaci v ČR!
#Coronavirus #Handballclubzlin #blog #Wait88
Sobotní ráno
Budík zvoní 5 55, ostatně skoro jako každý den. Probouzím se. Jedno z těch rán, kdy se vám opravdu nechce vstávat. Nakloním se přes převalujícího se syna, potichu políbím ženu, malý, který si v noci zase záhadně našel cestu do naší postele, se jen ostentativně ve spánku prodýchne a spí dál. Jen ho letmo pohladím po ruce, protože jakýkoliv jiný kontakt by ho mohl nadobro probudit, ze vteřiny na vteřinu a do plného vědomí. Potichu se vykradu z ložnice rovnou do koupelny. Zjišťuju, že mě straně bolí nohy z večerního běhání. Celková únava si vybírá daň v podobě kruhů pod očima, neupraveného vousu a o vlasech radši nemluvě. Předchozí dva dny jsem trávil ve službě, ať už na záchranné službě, nebo na urgentním příjmu. Dnes ale nejdu na žádné z těchto pracovišť. Dnes bych měl poprvé jezdit ve výjezdovém voze na odběr potencionálních nakažených novým coronavirem, který nás všechny již nějaký ten pátek tak ohrožuje. Po koupelně na sebe hodím nachystané oblečení, zkontroluju sváču, kterou jsem hodil do pracovního košíku a vyrážím.
Organizaci odběrů zajišťuje naše nemocnice, dokonce i oddělení na kterém pracuji, takže vyrážím tam. Zrychlenou chůzi to mám na mé pracoviště asi 2 minuty. Při příchodu prohodím pár blahých slov s kolegy, dám si kávu, snídani. V ruce žmoulám telefon, který jsem vyfasoval při příchodu a na který mi budou hlásit výjezd. Po snídani vyrážím kontrolovat věci, které budu potřebovat. Odběrovky, žádanky, desinfekce, pomůcky osobní ochrany, barel na použité věci, termotaška na odběry, rukavice, roušky atd.. Telefony si zabalím do potravinářské folie, abych je mohl používat a opakovaně koupat v desinfekci. Když mám tyto věci doslova na kupě, vyzjistím ještě pár užitečných informací od kolegy Ondry, který už je zkušený stěrač, protože už jednu tuhle směnu absolvoval. Stěrač proto, páč se odběr provádí stěrem z nosohltanu. Povím vám, žádná radost, tohle dělat nebo nechat si dělat ????. Jen se trochu hodím do ranní blaženosti, rozezvoní se telefon. Na druhém konci Roman, řidič ze záchranky, který mě má dnes na povel a bude mě vozit. Je to zkušený borec, který zná snad půlku Zlína a jsem rád, že tento den budu spolupracovat zrovna s ním. Přistavuje k budově sanitku, která má již něco nálítáno. Uložím si do ambulantního prostoru všechny věci, včetně mého 2 litrového barelku s vodou. A můžeme vyrazit. Jako první mi Roman nahlásí iniciále odebírané osoby a místo kam poprvé pojedeme. Teprve teď zjišťuji kolik toho musím ke každému odběru vypsat. Žádanku, seznam a štítek na zkumavku. Člověk si řekne, to není žádná hrůza, ale věřte tomu, že mi dělá problém čitelně psát i na prázdném stole, natož v rozházené zadní části jedoucí sanitky. Po prvním zapsání jsem nucen Romanovi říct, že si to budu muset vypsat vždy před odběrem, když bude vůz stát, protože jinak to po mně nemá nikdo šanci přečíst.
A je to tady, první odběr. Chvěju se jak Pavlína z Masterchefa před vyřazováním :-D. Oblékám si ochranný mundůr. Navlékám respirátor FFP3, brýle, čepice, rukavice. Však to znáte. Můžete to vidět několikrát za večer v ilustračních záběrech jakýchkoliv televizních novin. Přesně si vzpomenu u koho a kde byl první stěr. Ale samozřejmě vám to sem nenapíšu. Udělám stěr, pěkně poděkuju, celý odběr zakončím větou ´´Have a nice day´´ (takže jsem vám přece jen něco prozradil). Teď si uvědomuju, že přát někomu, kdo bude celý den čekat na výsledky pozitivity onemocnění Covid-19, pěkný den, je docela klišé. Ale co, chtěl jsem být milý a profesionální. Před vozem se podle předpisů svléknu, oblek i jednorázové pomůcky zlikviduji přesně dle návodu a sednu do vozu. Odebraný vzorek je uložen ve zkumavce, ta v pevném čistém pytlíku. Tento sáček zase pod ochranou pomůcek přemístím do termotašky a hotovo. Nyní přichází na řadu desinfekce. Celý se desinfikuji alkoholovým virucidním přípravkem. Od rukou, přes krk obličej. Odpařující se alkohol mě hodí nostalgickou vzpomínku na mladá léta a večírky s kvalitní vodkou. Vydesinfikuji úplně všechno co vidím a jsem připraven na další odběr. Dostáváme informace do vysílačky, čekáme, než vše vypíšu a vyrážíme vstříc dalšímu stěru.
Takto zvládneme během dopoledne několik pacientů napříč naším regionem, cestu ve voze si krátím například kocháním se přes malinké okénko. Poznávám nové cesty, které si musím objet na kole. Nebo samozřejmě hledím do telefonu, třeba na videa, kde to Mikkel Hansen utahuje vytahovačkou do víka a vzpomínám na doby, kdy jsem to podobně utahoval taky. Většinou do tyčky, ale taky. Taky se dívám na legendární Uweho točku nebo na videa mého syna, kterak se snaží plazit. Naštěstí mě jimi žena zásobuje. Zlatá holka. Tak čas utíká a desinfekce si vybírá svou daň. Obličej mám jak sušené rajče, vousy jak drátěnku, pálí mě oči. Navzdory tomu, že ambulantní prostor je čistý a pokud člověk vše dodrží, tak zde není riziko nákazy, tak mám prostě blbý pocit zde pít ze svého barelku. Mám žízeň, hlad a chce se mi čůrat. Čůračku řešíme zastavením v krásných kopcích nad Zlínem. Potřebuji doplnit odběrový materiál, takže volíme cestu zpět na základnu. Tady nachystám věci, dám krabičku s obědem do mikrovlnky. Jídlo jím polostudené, zato krabička se skoro roztekla, ach ty mikrovlnky. Po obědě bych si dal 20, ale jsem přeci v práci. Krom toho musím odnést odběry na sběrné místo, vše zapsat a být ready na další výjezd. Jen co dopiju kávu, a dám si půllitr vody navzdory budoucí zastávky někde v přírodě, telefon zvoní. Vyrážíme na druhý odpolední turnus.
Co se týče lidí, které odebíráme, o těch vám nic nenapíšu. Ale můžu se podělit o zážitky s lidmi v okolí. Když vystupujete ze sanitního vozu oblečen do kompletních OOP, vzbuzujete ve svém blízkém okolí paniku, v širším zase všeobecný zájem. Najednou je celá ulice u oken, za dveřmi bytovky slyšíte hlasy peroucí se o kukátko. Nedej bože někoho potkat. Lidé se vám vyhýbají obloukem. Když už dojde na kontakt a sdělíte jim, že jste čistí a jdete teprve do rizikového prostředí, tak začnou zjišťovat kam jdete, koho nabíráte, jestli to má a že slyšeli, že to u nich kdosi má. Celková tato situace je hlavně o lidech.
Závěrem k té naší celkové situaci. Neptejte se mě na můj názor, mnohým by se nelíbil. Situace v našem okolí je pouze taková, jakou si my uděláme, jak budeme k tomuto stavu přistupovat, jak budeme zodpovědní. Nejvíce mě doslova sere šíření zbytečných hoax a fakenews, které dokáží lidé tvořit jen kvůli tomu, aby byli zajímaví. Líbí se mi, že se nachází takoví spoluobčané, kteří oceňují práci zdravotníků a dokonce jim nabízí svou pomoc. Je to milé, ale i bez toho je to naše práce a dělali jsme ji i před touto epidemii a budeme ji dělat i dlouho potom.
Takže kamarádi, mysleme hlavou, zachovejme pozitivního ducha, buďme zodpovědní, nekupujme předražené roušky s aktivním radonem, které nás ochrání i před mimozemskou invazí, pomáhejme druhým, chraňme sebe a své bližní, zejména ty ve starším věku.
Buďte fit, snad se brzy vrátíme na házenkářské palubovky.
S pozdravem Lukáš Weintritt
Handball Club Zlín
