Jan Šáš se loučí se Zlínem. Pokračovat bude v Napajedlích.
Jan Šáš alias Johny poslední dvě utkání zlínských mužů, kterými byla barážová střetnutí s SHC Maloměřicemi Brno, strávil na lavičce realizačního družstva. Staral se o něj a ukázal pravé klubové srdce. Pojďme si v rozhovoru nastínit, kam povedou jeho kroky v příští sezóně.
Jak sis užil poslední domácí zápas?
Abych řekl pravdu, bolelo mě celé tělo před zápasem. Dal jsem si ale pár prášků proti bolesti a zvládl jsem to :D Jinak jsem si to celkově ten zápas užíval, jelikož jsem věděl, že je to můj poslední zápas za Zlín a po zápase nás čekají už jisté oslavy z vítězství první ligy mužů.
Bylo krásné vidět tě s tvými dětmi, které jsou určitě největšími fanoušky…
Ano, syn Šimon je velký fanda házené a nemůže si nechat ujít žádný zápase kde hraje táta. Co se týče dcery Elišky tak ta zatím chodí fandit sporadicky, jelikož ještě nemá ani 1 rok a spíš prudí maminku na zápasech místo fandění :)
Jaké byly tvé házenkářské začátky?
Házenou jsem začal hrát před 24 lety při nástupu na 17.ZŠ, tam si mě vzala pod křídla Marta Slavíková, která mi ukázala krásu kolektivního sportu v házené.
Je někdo kdo tvou házenkářskou cestu nejvíce ovlivnil?
Těch jmen je mnoho, ale ty které mi utkvěly v paměti nejvíce jsou: již už zmíněná Marta Slavíková, která mě do toho vtáhla. Trenéři žáků Petr Kočí st. , David Divoka a Slávek Malota, se kterýma jsme s týmem strávili dost roků. Petr Novák, který je v klubu pro nás všechny takový TAŤKA :D A dále třeba již už u mužské kategorie Andrej Titkov, který byl vynikající trenér, bohužel půlku jeho rad, které mi dával tak jsem potřeboval překladač, jelikož jsem mu nerozuměl :D Nebo trenér Čolek (Jiří Mičola) sním to bylo někdy na ostří nože, ale vždy jsme našli společnou cestu a doteď na něho vzpomínám v dobrém. A v neposlední řadě, kdo ovlivnil moji házenkářskou cestu jsou spoluhráči, kteří se stali nejlepšími kamarády.
Jsi jeden z posledních, kdo pamatuje extraligovou sezónu. Tenkrát jsi jako nejmladší skočil do týmu mužů. Jak na to vzpomínáš a co bys poradil mladým hráčům našeho klubu?
Na tyto roky vzpomínám velmi rád, řekl bych že to byly nejhezčí roky v házené, co jsem zatím zažil. Mladý capart, který došel do mužů plné jmen Zlínské házené jako Mahušek, Plšek, Luňák, Zetík a další co dnešní hráči nejspíš ani už neznají :D A co bych poradil mladým klukům…. Asi jen to pokud je ta házená baví a chtějí to dotáhnout dál než do A-týmu, tak ať makají na sobě co nejvíc to jde. Znám mnoho hráčů, kteří měli talent a promarnili ho, ale taky znám mnoho hráčů, kteří ho neměli ale dřeli na sobě a dotáhli to až do zahraničí třeba.
Co se týče mě já nikdy nebyl žádný extrémní dříč, to si myslím že potvrdí mnoho hráčů, se kterýma jsem hrál nebo trenéři co mě trénovali :D ani jsem neměl nutkání jít hrát někam jinam, než za Zlín i když pár nabídek bylo. Spíš jsem bral házenou tak, že je to moje druhá rodina, kde jsem našel mnoho kamarádů do konce života a baví mě ji s nimi hrát a to bez ohledu na výsledky. Takže rada pro mladé… ať je to hlavně baví, to je nejdůležitější :)
Kam budou nyní směřovat tvé kroky, víme, že s házenou nekončíš..nebo se budeš rád nudit?
Určitě ještě s házenou jako hráč nekončím, jen dělám takový pomyslný krok zpět. Už delší dobu jsem si říkal, že by bylo na čase nějak omezit ten čas, co trávím na palubovce a mimo domov na zápasech po celé republice a raději se víc věnovat dětem a rodině. Proto zamířím do klubu Napajedla, které hrají 2.ligu na Moravě a bude to tak na cestování mnohem lepší. Samozřejmě pokud Zlínu poteče do bot (doufejmě že ne) nebo se zraní nějací hráči v příští sezóně, když se bude hrát ,,snad,, Extraliga tak rád opráším zlínské boty a pomůžu klukům :D
Možná bys rád někomu poděkoval nebo někoho zmínil, vyzdvihl…
Poděkoval bych hlavně mým rodičům, kteří mě museli vozit a trávit čas na mých zápasech pak manželce za trpělivost, kterou semnou měla a bude ještě muset mít po dobu co budu hrát :D A v neposlední řadě samozřejmě celému zlínskému klubu, že jsem mohl tady takové roky hrát :)
I'll be back ….!
Johny, z celého žlutomodrého srdce ti děkujeme a věříme, že se neloučíme nadobro!!!
Foto: archiv Jana Šáše, Jaroslav Pavlík
