Vysoká výhra ml.dorostu s Uničovem

Po čtrnácti denní přestávce, v níž jsme měli možnost oklepat se z velmi nepěkného zážitku v podobě posledního mistrovského utkání v Litovli, k jehož hodnocení nemohu přistoupit z důvodu toho, že nelze vyloučit, že tento článek budou číst i nezletilci, dostali naši mladší dorostenci šanci na reparát v dalším mistrovském utkání 2. ligy mladšího dorostu, tentokráte proti týmu Házená Uničov. V prochladlé Zlínské sportovní hale se před 13. hodinou sešli nejvěrnější fanoušci, aby podpořili naše borce v jejich cestě za dalším důležitým vítězstvím. Sestava téměř bez absencí, dychtivé pohledy hráčů a skvělá nálada v realizačním týmu, to vše bylo předzvěstí další příjemné házenkářské podívané. A skutečně. Hned od prvních minut utkání bylo zřejmé, kdo bude v tomto zápase pevně držet otěže ve svých házenkářských rukou a kdo bude naopak jen bezvládně vlát za vozem. Kluci přistoupili k utkání zodpovědně a i přes drobné nedostatky, které nebezpečně zvedaly trenérův tlak, si plnili své povinnosti v obraně a zároveň úspěšně proměňovali jak rychlé, tak i postupné útoky. Trochu zvláštní neznámou byly podivně nevyrovnané výkony Petra Vlka v bráně, který střídal skvělé zákroky, při kterých vychytal soupeřovy střelce ze samostatných breaků či z tutovek na pivotu, s poměrně lacinými góly z křídel či 12 metrových pokusů. Rovněž jeho téměř baletní cupitání nám dlouhou dobu vrtalo hlavou. Už, už jsme se obávali o zdraví svého jediného gólmana, když přišlo fatální rozuzlení – Petr hrál ve vypůjčených teniskách, které byly o pár čísel menší, než jeho noha. Vskutku prekérní situace. Prsty naštěstí postupem času znecitlivěly natolik, že se mohl Petr soustředit pouze a jenom na svůj výkon v bráně, takže vše vlastně dobře dopadlo. Poločasové skóre 20:10 v náš prospěch umožnilo trenérovi zařadit herní prvek, který praktikujeme většinou pouze při přesilových hrách a do druhé půle jsme nastoupili s obranou 2-4. Nejenom tato volba, ale i fyzická převaha našeho týmu, která byla s každou další minutou více a více znát a dobře odváděná práce všech borců na palubovce měla za následek, že jsme ve 13. minutě druhého poločasu vedli již 32:11. Dominance našich hráčů v poli pak pokračovala i po zbytek utkání, a přes drobné ztráty koncentrace a z toho pramenící chyby si naši borci dokráčeli k pohodlnému vítězství v poměru 44:19. Opět tedy nezbývá, než všem hráčům poděkovat za pěkný zápas s vítěznou tečkou, fanouškům v hledišti za přízeň a podporu a všem zúčastněným obecně za pěknou handballovou sobotu. Tímto utkáním se naši borci vyšvihli na průběžnou první příčku neúplné tabulky naší soutěže, v níž vévodí nejen počtem vstřelených branek, ale i jedním z nejnižších počtem branek obdržených i počtem nejvíce udělených trestných minut. Zkrátka, kdo umí, ten umí. . Doufám, že pro vás všechny bude tento fakt dostatečně velkou motivací a přijdete naše borce podpořit i v jejich dalším utkání, které sehrajeme tento víkend v sobotu 20. 11. 2016, opět na domácí palubovce, byť tentokrát netradičně na hale SPŠ.

Sestava: V bráně: Petr „Vlčák“ Vlk, v poli: Vlasťa Fabík (10), David „Novas“ Nováček (3), Dominik „Domino“ Medek (3), Miroslav „Hlušťa“ Hluštík (3), Dominik „Perňa“ Daněk (9), Jan „Zelí“ Zelina (1), Ivan Jirák (4), David Kubiš (5), Filip Lorenc (2), Daniel „Rafik“ Rafaj (1), Dan „Čáma“ Čamek (2) a Jonáš „Koza“ Kozumplík (1).